Ahoj, čiarka, kdeže si? abych se vám na začátek trochu představila. Jmenuju se Dana (čiarka) je mi deset (čiarka) ale jsem pěknej rebel – som proste hustá a kúl a totálne ignorujem pravidlá (najmä pravidlá pravopisu).(medzera)Chodím do pátý třídy a jsem řazená mezi kluky – to akože som skôr chalan ako baba, veď viete, hermafrodit. Nosím hiphopový ale taky streetový (Počkať, to akože „pouličné“ oblečenie? Niečo ako... bezdomovecké? Ja sa v tých nových trendoch a štýloch jednoznačne nevyznám...!) oblečení. No jinak učitelky mě nemůžou vystát, lebo mi závidia, že som bezdomovec a preto zarábam lepšie ako ony, a holky ty uječený barbie taky ne. Jsem ješte s jednou holkou s klukama (Počkať – ona je... s nimi? To akože ČO je ona s nimi? Je s nimi zviazaná pokrvným putom?, je s nimi priviazaná k jednému radiátoru?! Čo je s nimi?!). Jmenuje se Klára a je jí deset. Je to učiněnej anděl s dáblem v těle. Kdyby jste ji vyděli poprvé (Aj v češtine tu má byť čiarka, no nie? Tak prečo tam nie je?! Aha, ja som zabudla, že hlavná hrdinka je ten rebel...) tak si řeknete (čárka) jak taková hodná holčička může něco provést? No ale zdání někdy klame, že ano? Takže teď ale k příběhu (A to sa stavím, že k reálnemu príbehu – viď dej, pointa, logika - sa v tomto „diele“ nedostaneme!).